Říjen 2010

Arachne

31. října 2010 v 11:30 | Michaela Abby |  Obrazy
Pořád jsem chtěla nakreslit něco s pavoukama. Nijak dvakrát se mi to nepovedlo, ale tetování na obličeji je pěkné.arachne

Pro Vás 8´-)

26. října 2010 v 17:46 | Michaela Abby
Ahoj! Ti, kteří si tento článek čtou a jsou gothic, bych chtěla poprosit. Napište mi. Nemám v okolí nikoho kdo by byl goth. Všichni kolem mě, mě zrovna moc nechápou. Chtěla bych si popovídat s lidmi jako jsem já. Všichni na mě ve třídě koukají jak na, no však Vy víte :´-(. Na svém blogu většinou každý gotik říká, že pravých goths moc není. Většinou jsou to pubertální dětičky, které nosí černou, jen aby byli zajímavý. Ty to většinou přejde, pokud se z nich nestanou opravdoví gothici. Mě většinou každý říká že mě to přejde. Je to možné, nejsem si jistá, v srdci budu goth 4-ever. Takže mí drazí gothičtí přátelé. Moc vás prosím. Pište. Jsem tu pro Vás a doufám že i Vy pro mě.
ice love for you

Angel Wings

26. října 2010 v 16:36 | Michaela Abby
victoria frances 31
victoria frances 33
victoria frances 34

Favole III. Gélia luz

25. října 2010 v 18:39 | Michaela Abby
victoria frances 21
victoria frances 22
victoria frances 23
victoria frances 24
victoria frances 25
victoria frances 26
victoria frances 27
victoria frances 28
victoria frances 2
victoria frances 30
victoria frances 31

Favole II. - Libérame

25. října 2010 v 18:29 | Michaela Abby
victoria frances 10
victoria frances 11
victoria frances 12
victoria frances 13
victoria frances 15
victoria frances 16
victoria frances 17
victoria frances 18
victoria frances 19
victoria frances 20

Favole I. - Lágrimas de Piedra

24. října 2010 v 20:05 | Michaela Abby
victoria frances 1
victoria frances 2
victoria frances 5
victoria frances 6
victoria frances 7
victoria frances 8

victoria frances 3
victoria frances 9

Studie jablka a hrnku

24. října 2010 v 20:00 | Michaela Abby |  Obrazy
Zase úkol z kroužku. Povedené?Studie jablka a hrnku

O Victorii

24. října 2010 v 19:52 | Michaela Abby |  Victoria Francés
Doplním...


Mellisa´s mood

24. října 2010 v 19:44 | Michaela Abby |  Obrazy
Nechala jsem se inspirovat... Ani nevím čím, ale něco takového jsem už někde viděla. Prostě jsem musela znova nakreslit Mellisu.
mellisa´s mood

Miss Crow

24. října 2010 v 19:35 | Michaela Abby |  Obrazy
Každou chvíli kreslím takovéhle obrázky. Většinou je ale nedokončím. Vezmu si na sebe moc detailů. Ty se mi potom nechtějí "šmrdlat".
miss crow

Studie jablka

24. října 2010 v 19:28 | Michaela Abby |  Obrazy
V kroužku jsem dostala za úkol doma kreslit jablko. Studovat jeho stíny. To jablko nemá absolutně svůj tvar, ale stíny jsou über.
Studie jablka 1

Mellisa

24. října 2010 v 19:22 | Michaela Abby |  Obrazy
Zalíbilo se mi jak v současné době kreslí Victoria Francés. Velká upřímná očka. Tak jsem se nechala inspirovat. Z toho vznikla gotička Mellisa:mellisa

Ruka ukřižované

24. října 2010 v 12:50 | Michaela Abby |  Obrazy
Kreslila jsem si ruku. Celkově se mi nepovedla. Tak jsem to upravila. Hned se mi to líbilo víc. Je to snad jediný obrázek na kterém jsem nepoužila gumu. Ruka ukrizovane

Lovkyně vlkodlaků

24. října 2010 v 11:27 | Michaela Abby
       Lovkyně se připravovala na dnešní úplňkový lov. Přes rameno si hodila uspávací pistoli s velice silným uspávadlem. Jen to by mohlo na vlkodlaka zabrat. Vždycky si brala do zálohy revolver se stříbrnými kulkami. Kdyby se něco zvrtlo, musela by ho hned zabít. A ještě velkou kýtu hovězího masa z ledničky. Na připravení pasti.
      Jejím úkolem nebylo vlkodlaka zabít. Nýbrž uspat a počkat až ráno probere jako člověk. Zjistit jestli ví nebo neví, že je vlkodlak, jestli zůstává za úplňku naschvál venku nebo jestli utekl ze svého vězení či klece. Kdyby zjistila, že ví, že je tři noci v měsíci nestvůra a že chce nechat to monstrum zabíjet nevinné, musela by ho zabít. Pokud o tom ale nevěděl a nechtěl by zabíjet, musela ho přesvědčit, aby o třech úplňkových nocích šel do nejbližší policejní stanice a nechal se tam zavřít. Policisté o tom věděli.
       Jako lovkyně, byla státní zaměstnanec. Platil ji stát. Ne moc, ale jí to stačilo. Stejně, přes den spala nebo čistila zbraně. Noc vždy celou prochodila po lesích, kde se zdržovali vlkodlaci, když zrovna nedrancovali město. A na ochranu měst tu byli policisté. 
       Vyšla ze svého malého bytu, po strop zaplněného zbraněmi a skicami nakreslenými z nudy. Minula už několik let nefungující výtah a běžela po schodech dolů. V celém paneláku bydlela jenom ona a podivínský spisovatel, který věděl jakou má práci. Po zjištění existence monster z hororů, se stal paranoidním a  nervózním člověkem.
       Vykoukla z prosklených dveří se zevnitř přiloženým kartonem. Rozhlédla se a neviděla žádného zvědavého čumila. Přeběhla ke své staré černé dodávce, která byla také plná zbraní. Sedla za volant. Maso a uspávací pistoli hodila vedle na sedadlo. Nastartovala a vyrazila směrem z centra. Do nejbližšího hlubokého lesa.
       Po drkotající polní cestě dojela na okraj lesa. Díky úplňkovému měsíci, bylo všechno vcelku zřetelně vidět. Na druhou stranu. Foukal silný podzimní ledový vítr. Kabát, rukavice a pevné boty, dobře odolávaly nepřízni počasí.
       Pistoli a maso hodila na záda a vycvičenýma nohama sprintovala do temnoty lesa.
       Hledala místo, které by bylo dobré na past. Muselo to být místo s nějakou mýtinou a poblíž s tlustým stromem, aby se za něj mohla schovat.
       Už běžela pořádný kus. Doběhla na místo, kde už pár vlkodlaků úspěšně chytila. Rychle přeběhla celou šířku mýtiny. V půlce z ramene shodila maso. Rychle zaběhla za strom. Sedla si a připravila pušku. Pozorně sledovala co se kde hne. Kvůli silnému větru bylo špatně slyšet. Musela se soustředit pouze na zrak. Lidé musí být dobře vycvičení, aby vydrželi dlouhou dobu udržet pozornost. Jednou čekala celou noc, než si přišel pro maso. nakonec ještě zjistila že ho musí zabít. Byl to šílenec. To zvíře v sobě podporoval. S takovou, by se stal vlkodlakem ve dne v noci v každém dni měsíce.
        "Konečně. Tak pojď."Zahlédla mezi stromy, na protější straně mýtiny, pohyb chlupaté černé siluety. Rychle se blížila. Dusot pod mohutnými tlapami, byl slyšet až u ní. Když vylezl z lesa, instinktivně se rozhlédl kolem. Pach masa přebil pach lovkyně. Takže jediné po čem šel, byla kýta. Všimla si, že je menší než jiní vlkodlaci. Trhal kýtu ostýchavě. Chvíli si ho prohlížela. Potom zamířila. Uslyšela za sebou zvuk. Křupnutí. Křupnutí dřeva. To následovalo hluboké funění. Ani se nehnula. Připravovala se na rychlý pohyb. Na pohyb kdy rychle vytáhne kolt. Otočí se. A střelí.
        Vlkodlak ji pozoroval. Čekal až se jeho kořist pohne a on mohl zaútočit. Lovkyně přemýšlela o tom, že střelý i toho malého. Věděla ale, že to nestihne. Takže rychle pustila pistoli. Sáhla pod kabát. Odstrčila se od stromu. Spadla na záda. Vlkodlak zavrčel. Skočil po ní. Ona byla rychlejší. Střelila a on jí mrtvý spadl na nohy. 
        Ohlédla se za malým vlkodlakem. Utíkal. Normálně by vlkodlak běžel pomoct svému druhovi. On utíkal. "To snad musí být dítě!" Myslela si v duchu. 
        Odkopla mrtvolu muže, který ještě před chvílí byl mocným vlkodlakem. Vzala uspávačku a běžela za ním. Dohnat by ho nedokázala. Chtěla ho mít alespoň na dostřel. Musela běžet jak nejrychleji dokázala. Vlkodlak se na chvíli zastavil a ohlédl se. To byla její šance. Rychle zamířila a trefila se do levého vlkodlačího pařátu. Lekl se a snažil se běžet dál. Uspávadlo ale působilo rychle.  Za chvíli už jenom ležel a prudce oddechoval. O další se už lovkyně nestarala. Sedla si vedle spáče k pařezu a hlídala, aby se neprobudil. Pro ten případ tu měla pořád nabitou uspávačku.

        K ránu se konečně vlkodlak měnil zpět na člověka. Jeho, nebo spíš její podoba vysvětlovala hodně věcí. Byla to malá holčička. Mohlo jí být devět možná deset. "Zatracenej bože!" Pomyslela si. Sundala si kabát. Přikryla dívenku. Vzala ji do náruče a šla s ní k dodávce.
        Pokložila ji na sedadlo spolujezdce. Zamkla auto a vrátila se. Musela spálit mrtvolu. Odtáhla ho k už mnohokrát použitému ohništi. Naházela na ohniště dřevo. Muže položila na a ještě na něj dala trochu dřeva. Podpálila dřevo. Oheň se rychle rychle rozšířil, z větve na větev, všude. Kouzelným zaříkadlem vytvořila bariéru, aby se nemohl oheň rozšířit a popálit les.
        Když se vrátila k autu, holčička až koukala z okna. Pokoušela se dostat ven. Nevěděla co jí řekne. S vlkodlačím dítětem se ještě nesetkala. Všem předešlím bylo minimálně patnáct. Nešlo jí do hlavy, jak se mohla stát vlkodlakem. Určitě by ji dřív roztrhal. Jenže teď tu má tenhle fenomén. Bude muset zavolat na T.M.O.P.N.Z., na Tajné Ministerstvo Obrany Proti Nedpřirozenému zlu. Neuslyší jí rádi ale co má dělat.
        Nasedla do auta. Holčička se od ní odsunula. Bála se. Lovkyně se na ni podívala. nešpulila rty, jako by chtěla něco říct. Chtěla se jí otevřeně zeptat, jestli ví, že je vlkodlak. Rozmyslela si to. Jen by ji jěště víc vyděsila. Radši se opřela, nastartovala auto a odjela s holčičkou zpět do města, do svého bytu.
        Zaparkovala za panelákem. Zhluboka se nadechla. Promluvila na holčičku:
        "Musíme jít ke mě domů."
        "Ne."
        "Poslouchej, nikdo se tě na nic neptal. Jdeme." Vzala dívenku a nesla ji rychle přes ulici. Ta křičela, kopala a mlátila kolem sebe. Musela honem. Lidé už se budili do práce. Aby se z ženský co spí přes den a má plný byt zbraní, ještě nestal únosce dětí.
        Nejspíš to stihla. Otevřela byt a posadila holku ke stolu v kuchyni. Nechala ji tam samotnou. Musela zamknout a obnovit ochranné kouzlo proti satanským netvorům, kteří jí šli po krku. Někteří doslova. Sice se specializovala na vlkodlaky, ale sem tam měla nějaké vedlejšáky. Jako třeba lovení upírů, vymítání ďábla, nebo vypuzování zlých duchůz domů nebo jiných míst. Takových případů měla málo.
        Sedla si ke stolu s holčičkou.
        "Jak se jmenuješ?"
        "E-Eliška."
        "Takže Eliško. Teď pár dní neuvidíš rodiče. To ti vysvětlí jiní proč. Já teď zavolám jedněm lidem a ti tě odvezou."
        "Já chci domů." Zafňukala a slzičky jí stékaly po bělučkých tvářičkách. Lovkyně už nic neřekla. Zvedla se a vzala sluchátko pevné linky. Vytočila jenoduché číslo ministerstva. Ozval se ženský hlas:
        "Cukrářství Sladké až za hrob, co pro Vás mohu udělat?"
        "Ty si vždicky dokážeš vymyslet něco originálního," potom vypustila heslo, "sladký je hnus."
        "To jsi ty? Co zase chceš? Z bryndy tě už nikdo tahat nebude. Ty upíry příště necháme, aby ti krev pili ve zlatejch pohárech. Příště dělej práci pořádně ty..."
        "Sklapni huso! Dej mi někoho výš. Ty tvý kecy poslouchat nemíním.
        "Jak chceš..."
        Potom se ozval o něco přátelštějsí mužský hlas.
        "Co potřebuješ?"
        "Sedíš?"
        "Nó. Jo."
        "Mám tu tak osmi letou holku a je vlkodlak. Přijeďte si pro ni."
        "Cože?! Jsi si jistá?"
        "Jo! Jsem snad člověk kterej rád vtipkuje?"
        "Nejsi. Dobře, ale nemám koho bych ti poslal. Musíš se o ni postarat."
        "Cože? Bulí mi to tady a ani nemám nic v ledničce. Jen to co stačí mě."
        "Promiň. Pošlu tam někoho hned jak to bude možný."
        "Trhni si."

Pro mého vampýra

22. října 2010 v 23:27 | Michaela Abby |  Básně
Růže krví skrápená.
Ty mi ji nabízíš.
Růže krví skrápená.
Ty se v žalu utápíš.

Déšť a krev, krev a déšť.
V dešti a krvi tančíme.
Déšť a krev, krev a déšť.
Životy a sny tu ničíme.

Láska krvavá a silná.
Miluji tě a ty mě.
Láska krvavá a silná.
Můj stvořiteli!
victoria frances 15

Láska a smutek

22. října 2010 v 23:20 | Michaela Abby |  Básně
Lásko ty propadlá smutku.
Nechoď do ledové temnoty.
Roztrhni tu pavučinovou látku.
Krása tvá uvadá pod rouškou černoty.

Jako diamant oči tvá uplakané.
Svíčka zhasíná v ledovém větru.
Objímají tě moje ruce zkrvavené.
Neutíkej pryč v tomto skličujícím šeru.

Prosím tě lásko, žij dál.
Hloubka mé duše je smutná.
Smutek je náš mocný král.
Růže krásná, černá, žalostná.

Slza třpytivá spadla ne růži červenou.
Strach z bolesti co do srdce padá.
Lásko nenič svou krásu neměnnou.
Teď utíkám před světem jak srna mladá.

Duše smutné na hřbitově tančí.
nemohu se smutku zbavit a láska umírá.
Andělé nad chybami světa pláčí.
Víla z lesa posmutněle tančívá.

Oheň zhasíná pod mými slzami.
Trní z růží drží ve spárech srdce.
Mysl mám zaplněnou smutnými písněmi.
Jed z úst smutku chutná tak hořce.
lonely

Vidíš mě?

22. října 2010 v 20:57 | Michaela Abby |  Básně
Vidíš mě?

Vidíš mě? Pláču.
Kvůli světu kolem.
Protože jsem zatracena Bohem.
Vidíš mě? Maluji.
To co kolem vidím.
Tak jak to vše děsivé cítím.
Vidíš mě? Zpívám.
O tom co tu je.
Přesně o tom co svět bičuje.
Vidíš mě? Umírám.
V krvi jsem plavala.
Nenávist mě k tomu dohnala.

Já a gothika

22. října 2010 v 20:52 | Michaela Abby
Vlastně, bylo zajímavé. To jak jsem se prvně setkala s Gothic stylem. Samozřejmě, už předtím jsem byla jiná než ostatní. Prvně jsem se sní setkala v PC hře Tomb Raider: Legend. Na Laře se mi ten styl nijak nezamlouval. Četla jsem o tom něco na internetu a tak různě. Potom jsem jednou večer seděla a tátou a známými dole v garáži a táta pustil Nemo, od Nightwish. Slyšela jsem ten hudební styl poprvé v životě, ale skrz jednu písničku jsem se do něj zamilovala. Tak zvláštně ta píseň mnou prostoupila. Chtěla jsem plakat nad tou nádhernou symfonií a nad Tarjiným andělským hlasem. Druhý den jsem za tátou běžela ať mi dá tu písničku na Flash-Disk. Nakonec mi tam od Nightwish dal veškerá alba, dema a singly. Potom jsem na internetu nacházela další interprety: Epica, Sirenia, Xandria, My Dying Bride, Therion, Versailles PQ, Draconian, Theatre of Tragedy,... Od té doby si kupuji jen černé oblečení. I rodiče ustoupili černým nehtům a linkám. "Choď si v čem chceš, hlavně se chovej slušně." Citovala jsem svojí mamku. Gothic 4-ever.

Dívka v kápi

22. října 2010 v 18:57 | Darion Incola |  Obrazy
Je to taky kreslené podle Victorie Francés, ale hodně mnou pozměněné. Ti co jste obraz viděli, vidíte, že jsem si přidala kroucený copánek a že tu nemám břečťan.divka v kapi
Tak hodnoťte.