Lovkyně vlkodlaků

24. října 2010 v 11:27 | Michaela Abby
       Lovkyně se připravovala na dnešní úplňkový lov. Přes rameno si hodila uspávací pistoli s velice silným uspávadlem. Jen to by mohlo na vlkodlaka zabrat. Vždycky si brala do zálohy revolver se stříbrnými kulkami. Kdyby se něco zvrtlo, musela by ho hned zabít. A ještě velkou kýtu hovězího masa z ledničky. Na připravení pasti.
      Jejím úkolem nebylo vlkodlaka zabít. Nýbrž uspat a počkat až ráno probere jako člověk. Zjistit jestli ví nebo neví, že je vlkodlak, jestli zůstává za úplňku naschvál venku nebo jestli utekl ze svého vězení či klece. Kdyby zjistila, že ví, že je tři noci v měsíci nestvůra a že chce nechat to monstrum zabíjet nevinné, musela by ho zabít. Pokud o tom ale nevěděl a nechtěl by zabíjet, musela ho přesvědčit, aby o třech úplňkových nocích šel do nejbližší policejní stanice a nechal se tam zavřít. Policisté o tom věděli.
       Jako lovkyně, byla státní zaměstnanec. Platil ji stát. Ne moc, ale jí to stačilo. Stejně, přes den spala nebo čistila zbraně. Noc vždy celou prochodila po lesích, kde se zdržovali vlkodlaci, když zrovna nedrancovali město. A na ochranu měst tu byli policisté. 
       Vyšla ze svého malého bytu, po strop zaplněného zbraněmi a skicami nakreslenými z nudy. Minula už několik let nefungující výtah a běžela po schodech dolů. V celém paneláku bydlela jenom ona a podivínský spisovatel, který věděl jakou má práci. Po zjištění existence monster z hororů, se stal paranoidním a  nervózním člověkem.
       Vykoukla z prosklených dveří se zevnitř přiloženým kartonem. Rozhlédla se a neviděla žádného zvědavého čumila. Přeběhla ke své staré černé dodávce, která byla také plná zbraní. Sedla za volant. Maso a uspávací pistoli hodila vedle na sedadlo. Nastartovala a vyrazila směrem z centra. Do nejbližšího hlubokého lesa.
       Po drkotající polní cestě dojela na okraj lesa. Díky úplňkovému měsíci, bylo všechno vcelku zřetelně vidět. Na druhou stranu. Foukal silný podzimní ledový vítr. Kabát, rukavice a pevné boty, dobře odolávaly nepřízni počasí.
       Pistoli a maso hodila na záda a vycvičenýma nohama sprintovala do temnoty lesa.
       Hledala místo, které by bylo dobré na past. Muselo to být místo s nějakou mýtinou a poblíž s tlustým stromem, aby se za něj mohla schovat.
       Už běžela pořádný kus. Doběhla na místo, kde už pár vlkodlaků úspěšně chytila. Rychle přeběhla celou šířku mýtiny. V půlce z ramene shodila maso. Rychle zaběhla za strom. Sedla si a připravila pušku. Pozorně sledovala co se kde hne. Kvůli silnému větru bylo špatně slyšet. Musela se soustředit pouze na zrak. Lidé musí být dobře vycvičení, aby vydrželi dlouhou dobu udržet pozornost. Jednou čekala celou noc, než si přišel pro maso. nakonec ještě zjistila že ho musí zabít. Byl to šílenec. To zvíře v sobě podporoval. S takovou, by se stal vlkodlakem ve dne v noci v každém dni měsíce.
        "Konečně. Tak pojď."Zahlédla mezi stromy, na protější straně mýtiny, pohyb chlupaté černé siluety. Rychle se blížila. Dusot pod mohutnými tlapami, byl slyšet až u ní. Když vylezl z lesa, instinktivně se rozhlédl kolem. Pach masa přebil pach lovkyně. Takže jediné po čem šel, byla kýta. Všimla si, že je menší než jiní vlkodlaci. Trhal kýtu ostýchavě. Chvíli si ho prohlížela. Potom zamířila. Uslyšela za sebou zvuk. Křupnutí. Křupnutí dřeva. To následovalo hluboké funění. Ani se nehnula. Připravovala se na rychlý pohyb. Na pohyb kdy rychle vytáhne kolt. Otočí se. A střelí.
        Vlkodlak ji pozoroval. Čekal až se jeho kořist pohne a on mohl zaútočit. Lovkyně přemýšlela o tom, že střelý i toho malého. Věděla ale, že to nestihne. Takže rychle pustila pistoli. Sáhla pod kabát. Odstrčila se od stromu. Spadla na záda. Vlkodlak zavrčel. Skočil po ní. Ona byla rychlejší. Střelila a on jí mrtvý spadl na nohy. 
        Ohlédla se za malým vlkodlakem. Utíkal. Normálně by vlkodlak běžel pomoct svému druhovi. On utíkal. "To snad musí být dítě!" Myslela si v duchu. 
        Odkopla mrtvolu muže, který ještě před chvílí byl mocným vlkodlakem. Vzala uspávačku a běžela za ním. Dohnat by ho nedokázala. Chtěla ho mít alespoň na dostřel. Musela běžet jak nejrychleji dokázala. Vlkodlak se na chvíli zastavil a ohlédl se. To byla její šance. Rychle zamířila a trefila se do levého vlkodlačího pařátu. Lekl se a snažil se běžet dál. Uspávadlo ale působilo rychle.  Za chvíli už jenom ležel a prudce oddechoval. O další se už lovkyně nestarala. Sedla si vedle spáče k pařezu a hlídala, aby se neprobudil. Pro ten případ tu měla pořád nabitou uspávačku.

        K ránu se konečně vlkodlak měnil zpět na člověka. Jeho, nebo spíš její podoba vysvětlovala hodně věcí. Byla to malá holčička. Mohlo jí být devět možná deset. "Zatracenej bože!" Pomyslela si. Sundala si kabát. Přikryla dívenku. Vzala ji do náruče a šla s ní k dodávce.
        Pokložila ji na sedadlo spolujezdce. Zamkla auto a vrátila se. Musela spálit mrtvolu. Odtáhla ho k už mnohokrát použitému ohništi. Naházela na ohniště dřevo. Muže položila na a ještě na něj dala trochu dřeva. Podpálila dřevo. Oheň se rychle rychle rozšířil, z větve na větev, všude. Kouzelným zaříkadlem vytvořila bariéru, aby se nemohl oheň rozšířit a popálit les.
        Když se vrátila k autu, holčička až koukala z okna. Pokoušela se dostat ven. Nevěděla co jí řekne. S vlkodlačím dítětem se ještě nesetkala. Všem předešlím bylo minimálně patnáct. Nešlo jí do hlavy, jak se mohla stát vlkodlakem. Určitě by ji dřív roztrhal. Jenže teď tu má tenhle fenomén. Bude muset zavolat na T.M.O.P.N.Z., na Tajné Ministerstvo Obrany Proti Nedpřirozenému zlu. Neuslyší jí rádi ale co má dělat.
        Nasedla do auta. Holčička se od ní odsunula. Bála se. Lovkyně se na ni podívala. nešpulila rty, jako by chtěla něco říct. Chtěla se jí otevřeně zeptat, jestli ví, že je vlkodlak. Rozmyslela si to. Jen by ji jěště víc vyděsila. Radši se opřela, nastartovala auto a odjela s holčičkou zpět do města, do svého bytu.
        Zaparkovala za panelákem. Zhluboka se nadechla. Promluvila na holčičku:
        "Musíme jít ke mě domů."
        "Ne."
        "Poslouchej, nikdo se tě na nic neptal. Jdeme." Vzala dívenku a nesla ji rychle přes ulici. Ta křičela, kopala a mlátila kolem sebe. Musela honem. Lidé už se budili do práce. Aby se z ženský co spí přes den a má plný byt zbraní, ještě nestal únosce dětí.
        Nejspíš to stihla. Otevřela byt a posadila holku ke stolu v kuchyni. Nechala ji tam samotnou. Musela zamknout a obnovit ochranné kouzlo proti satanským netvorům, kteří jí šli po krku. Někteří doslova. Sice se specializovala na vlkodlaky, ale sem tam měla nějaké vedlejšáky. Jako třeba lovení upírů, vymítání ďábla, nebo vypuzování zlých duchůz domů nebo jiných míst. Takových případů měla málo.
        Sedla si ke stolu s holčičkou.
        "Jak se jmenuješ?"
        "E-Eliška."
        "Takže Eliško. Teď pár dní neuvidíš rodiče. To ti vysvětlí jiní proč. Já teď zavolám jedněm lidem a ti tě odvezou."
        "Já chci domů." Zafňukala a slzičky jí stékaly po bělučkých tvářičkách. Lovkyně už nic neřekla. Zvedla se a vzala sluchátko pevné linky. Vytočila jenoduché číslo ministerstva. Ozval se ženský hlas:
        "Cukrářství Sladké až za hrob, co pro Vás mohu udělat?"
        "Ty si vždicky dokážeš vymyslet něco originálního," potom vypustila heslo, "sladký je hnus."
        "To jsi ty? Co zase chceš? Z bryndy tě už nikdo tahat nebude. Ty upíry příště necháme, aby ti krev pili ve zlatejch pohárech. Příště dělej práci pořádně ty..."
        "Sklapni huso! Dej mi někoho výš. Ty tvý kecy poslouchat nemíním.
        "Jak chceš..."
        Potom se ozval o něco přátelštějsí mužský hlas.
        "Co potřebuješ?"
        "Sedíš?"
        "Nó. Jo."
        "Mám tu tak osmi letou holku a je vlkodlak. Přijeďte si pro ni."
        "Cože?! Jsi si jistá?"
        "Jo! Jsem snad člověk kterej rád vtipkuje?"
        "Nejsi. Dobře, ale nemám koho bych ti poslal. Musíš se o ni postarat."
        "Cože? Bulí mi to tady a ani nemám nic v ledničce. Jen to co stačí mě."
        "Promiň. Pošlu tam někoho hned jak to bude možný."
        "Trhni si."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama