Slza stéká mi po tváři.
Úsměv můj už nikdy nezazáří.
Krev z mého těla odchází.
Utíkám od všech nesnází.
Čeká mě spánek věčný.
V rukou svírám kvítek něžný.
Žiletka do sněhu spadla.
Květinka potom dál chřadla.
Nebe nade mnou plné hvězd.
Podemnou spousta krve jest.
Přestávám cítit tělo.
Nejspíš to tak skončit mělo.


Brr, hodně děsivá ale povedená básnička.